Co je myslivost?

Podstata myslivosti

Myslivost je v současné době chápána jako

• komplexní soubor managementových opatření, kterými jsou obhospodařovány populace legislativně vymezených druhů volně žijících živočichů, a současně jako
• nemateriální statek tradiční a lidové kultury České republiky.

 V očích mnoha občanů ČR je myslivost často nesprávně považována za samoúčelnou volnočasovou aktivitu, podobně jako jiné zájmové aktivity (např. provoz sportovních činností). 

Tento pohled, mnohdy založený na skutečnosti, že myslivost je provozována částí veřejnosti většinou ve volném čase, je častou příčinou střetů zejména mezi myslivci a veřejností, která využívá ke svým aktivitám volnou krajinu. K zamezení vzniku nedorozumění, plynoucích z neznalosti právní podstaty myslivosti může přispět Nález Ústavního soudu ČR č. Pl. ÚS 34/03 ze dne 13. 12. 2006, který také uvádí: 

"Myslivost v naší právní úpravě není a nikdy nebyla považována za sport, přičemž dle stanoviska Evropské komise, které si ministerstvo s ohledem na vstup České republiky do Evropské unie vyžádalo, je posuzování myslivosti jako takové s ohledem na (různé) kulturní a historické tradice každé členské země ponecháno na národních legislativách."..... 

"Soubor dříve vyslovených premis dovoluje Ústavnímu soudu vyslovit základní zásadu použitelnou při posuzování projednávané věci, totiž že realizace myslivosti a práva myslivosti je v obecné rovině legitimním omezením vlastnického práva. Pokud by vlastnické právo bylo vykonáváno takovým způsobem, který by eliminoval myslivost a výkon práva myslivosti, byl by výkon vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 3 Listiny (Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.)"..... 

Při hodnocení podstaty právní úpravy myslivosti, jak vyplývá z uvedeného, Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o činnost sloužící k realizaci ústavně zakotveného úkolu státu (čl. 7 Ústavy České republiky). Plnění ústavní povinnosti proto nelze nemít za plnění úkolu v obecném, či dokonce ve veřejném zájmu. S ohledem na svou dlouhou historii, význam a společenské postavení byla myslivost na počátku roku 2012 zapsána na oficiální Seznam nehmotného kulturního dědictví České republiky, vedený Ministerstvem kultury. Stát rovněž prosazuje veřejné zájmy hájené zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a to prostřednictvím orgánů státní správy myslivosti, uvedených v ust. § 57 tohoto zákona. 

Honitba je souborem souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti. 

Pokud jde o podstatu honebních pozemků, jedná se o takové, které nespadají do rámce nehonebních (nehonebními pozemky se rozumí pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, hřbitovy a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti). 

Součástí honitby může být také bažantnice - část honitby, v níž jsou vhodné podmínky pro intenzivní chov bažantů. Bažantice však existují také jako samostatné honitby (tzv. "samostatné bažantnice). Tyto však byly uznány podle předchozí právní úpravy s tím, že stávající zákon o myslivosti umožnil svým ust. § 69 jejich zachování. 

Dělení honiteb je prováděno podle různých hledisek:

- je taková, která není oborou (její obvod není např. trvale ohrazen). Jedná se o drtivou většinu honiteb v ČR. Minimální výměra pro volnou honitbu je 500 ha. 

b) obora - druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat. 

Minimální výměra pro oboru je 50 ha. 

V praxi existují i obory, jejichž výměra je menší než 50 ha. Tyto obory byly však zřízeny podle předchozí právní úpravy s tím, že stávající zákon o myslivosti umožnil svým § 69 jejich zachování. 

 2.) vlastnické poměry: 

a) vlastní honitba 

- byla uznána na základě návrhu jednoho vlastníka souvislých honebních pozemků, jejichž výměra je větší, nebo rovna legislativně zakotvené minimální výměře. "Držitelem honitby" (tedy subjektem oprávněným k rozhodování o využívání honitby) je právě tento vlastník. 

b) společenstevní honitba 

- byla uznána na základě návrhu vlastníků honebních pozemků sdružených v tzv. honebním společenstvu (zvláštní právnická osoba, která je založena podle zákona o myslivosti - jejím cílem je vytvoření a využití honitby). 

Tuto alternativu využívají především vlastníci honebních pozemků v případě, kdy jsou schopni splnit předpoklady pro uznání honitby pouze společně, nikoliv však samostatně (výměra souvislých honebních pozemků každého jednotlivého vlastníka je nižší, než potřebná minimální výměra pro uznání honitby). Držitelem honitby je pak toto honební společenstvo. 

3.) způsob využití

-honitba, kterou se její držitel rozhodl využívat na vlastní účet. Držitel honitby vykonává tedy právo myslivosti sám a je tedy současně tzv. "uživatelem honitby". 

b) pronajatá honitba 

- honitba, kterou se její držitel rozhodl pronajmout a postoupit tak výkon práva myslivosti jiné osobě, která splňuje předpoklady stanovené legislativou. Fyzická, nebo právnická osoba, která užívá takto pronajatou honitbu je uživatelem honitby. 

Za pronájem honitby přísluší držiteli honitby nájemné, které je stanoveno vzájemnou dohodou obou stran.

Zvěř

 je definována jako obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů uvedených v ust. § 2 písmenech c) a d) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 

Jako taková je věcí ničí ("res nullius"), s výjimkou zvěře v oborách. 

Vlastnictvím uživatele honitby se stává až v okamžiku ulovení odstřelem, nebo odchytem, anebo okamžikem úhynu v honitbě, nebo na nehonebních pozemcích (v takovém případě náleží zvěř uživateli nejbližší honitby). 

I přesto, že zvěř ve volných honitbách nemá vlastníka, nese uživatel honitby (tedy subjekt, který vykonává v honitbě právo myslivosti) odpovědnost za škody způsobené zvěří na lesních porostech a zemědělských kulturách, pokud se tyto nachází na honebních pozemcích. 

  Myslivecký hospodář

Pro každou honitbu musí být ustanoven tzv. myslivecký hospodář. 

Jedná se o fyzickou osobu, která splňuje přísné kvalifikační i obecné podmínky pro výkon této funkce, dané legislativou. Rozsah práv a povinností mysliveckého hospodáře je rovněž legislativně upraven. Zjednodušeně lze uvést, že myslivecký hospodář odpovídá uživateli honitby za odbornou úroveň mysliveckého hospodaření. Myslivecký hospodář se při výkonu své činnosti prokazuje průkazem mysliveckého hospodáře. Vzor průkazu je uveden v Příloze č. 3 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. 

  Myslivecká stráž

S ohledem na nutnost ochrany veřejných zájmů, souvisejících s myslivostí přímo v prostředí honitby, je povinností uživatele honitby navrhnout ustanovení tzv. myslivecké stráže. 

Na každých i započatých 500 ha výměry honitby je ustanovována jedna myslivecká stráž. 

Fyzická osoba, která je navržena k ustanovení mysliveckou stráží, musí prokázat zejména odbornou způsobilost a splnit další obecné předpoklady pro výkon této funkce dané legislativou. Ověření splnění všech předpokladů pro výkonu této funkce spadá do kompetence orgánu státní správy myslivosti. 

Obecně lze uvést, že myslivecká stráž dohlíží na dodržování povinností spojených s ochranou myslivosti. Myslivecká stráž se při výkonu své funkce prokazuje průkazem a služebním odznakem.

 Vzor průkazu je obsažen v Příloze č. 2 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Vzor služebního odznaku je obsažen v Příloze č. 1 téže vyhlášky. Myslivecká stráž má, na rozdíl od mysliveckého hospodáře, postavení úřední osoby (dříve veřejného činitele). 

Tomu samozřejmě odpovídá její zvýšená ochrana, ale i trestně právní odpovědnost, zakotvená v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Vzor průkazu je uveden v Příloze č. 2 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Vzor služebního odznaku je uveden v Příloze č. 1 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. 

  Výkon práva myslivosti

Vlastní provoz myslivosti probíhá především prostřednictvím tzv. výkonu práva myslivosti 

Souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků,

Výkon práva myslivosti spadá zcela do kompetence uživatele honitby. Uživatel honitby tak sám určuje i podíl různých osob (např. svých členů, popř. zaměstnanců - držitelů loveckých lístků) na praktickém výkonu práva myslivosti. 

Rozsah podílu na výkonu práva myslivosti je definován např. prostřednictvím tzv. povolenky k lovu. Jedná se o zvláštní doklad, který uživatel honitby vydává držiteli loveckého lístku a uvádí v něm druhy, počty popř. i věkovou strukturu zvěře, které je držitel loveckého lístku a této povolenky oprávněn v honitbě lovit. 

Každý občan ČR, který se chce podílet na komplexním výkonu práva myslivosti musí tedy kromě souhlasu uživatele honitby v podobě povolenky k lovu, disponovat loveckým lístkem pro české občany, potvrzením o povinném pojištění odpovědnosti za škody způsobené při výkonu práva myslivosti, zbrojním průkazem skupiny "C" a průkazem zbraně s níž loví, popř. evidenční kartu loveckého dravce. 

Výkon práva myslivosti je v ČR umožněn také cizincům. Tito však musí disponovat především loveckým lístkem pro cizince, vydaným v ČR na základě dokladů opravňujících je k lovu zvěře v zemi jejich původu. Vzor povolenky k lovu je uveden v Příloze č. 11 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. 

Vzor loveckého lístku pro české občany je uveden v Příloze č. 9 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Vzor loveckého lístku pro cizince je uveden v Příloze č. 9 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Historie lovu a myslivosti

Název "lovec" se objevuje již v 11. století. Panovníka obklopovala početná lovecká družina, pro jejich pobyt na loveckých výpravách se v rozsáhlých lesích stavěly lovecké hrádky např. Křivoklát (zmiňovaný již v roce 1109), Jivno, Zbečno, Jenčov, Týřov, Počáply-Králův dvůr, Nový Hrad u Kunratic (1411-1412). Lovecký personál je usídlován v tzv. účelových obcích (Loveč, Lovčice, Psáry, Ohaře, Sokolníky aj.), kde žije družinným životem. Lovecké roboty poddaných jsou známy již ve 12. století.

V usnesení Českého sněmu z roku 1573 se uvádí, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků (panovník, šlechta, kláštery, královská města). Usnesení však obsahuje i nařízení o ochraně zvěře, což znamená počátek myslivosti u nás. I řada dalších usnesení Českého sněmu se zabývá chovatelskými hledisky.

Po bílé hoře (1620) je česká šlechta potlačována, přicházejí cizí rody. Lov se stává záležitostí společenské reprezentace. Od 16. století se rozvíjejí palné zbraně, koncem 17. století se objevují lovecké ručnice.

Císař Ferdinand III. (1637-1657) vydává roku 1641 ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že myslivost je kratochvílí šlechtickou", poddaní jsou při lovech povinni robotami. Znamená to utužení robotných povinností poddaných, znamená to však také rozmach pytláctví (ze msty, pro obživu, z lovecké vášně). Vydávají se různé patenty proti pytláctví, např. císaře Karla VI. (1711-1740) z roku 1732. Vzdělávání potřebného personálu (myslivců) se děje zpravidla tříletou výuční dobou u zkušeného myslivce (učebního pána), zakončené slavnostním "přijetím v počet myslivců" a předáním výučního listu, tesáku a lovecké trubky.

Císař Josef II. (1780-1790) vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor, atd. Vzhledem k nedostatku bezplatné pracovní síly nastává odklon od chovů velké zvěře a zintenzivnění chovů drobné zvěře; s tím souvisí i rozvoj brokové střelby. Snižují se stavy jelení zvěře a přibývá zvěře srnčí.

Začátkem 19. století nastává největší rozvoj bažantnictví, importují se nové druhy ba-žantů, muflon a jelenec viržinský, koncem století jeleni sika, rozšiřuje se chov kamzíků. S rozvojem brokové střelby se proslavuje české puškařství. Myslivost se podřizuje lesnímu hospodářství. V roce 1905 je vysazena na Dobříšsku ondatra.

V revolučním roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Císař František Josef I. (1848-1916) vydává v Olomouci dne 7. března 1849 říšský zákon o myslivosti č. 154; bylo zrušeno dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti bylo spojeno s vlastnictvím půdy.

Odborným spolkem, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby byla v roce 1869 založená "Pražská lesnická jednota Hubertus". V roce 1883 vznikl "Spolek honební a ochrany zvěře.

Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven "Československý lo-vecký a kynologický říšský svaz". V roce 1923 je založena jednotná myslivecká organizace - Československá myslivecká jednota.

Po osvobození v roce 1945 vychází zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. (s platností od 1.1.1948). Pro celé území republiky je právo myslivosti sjednoceno. Zákon prosazuje ne-jen aspekt hospodářský, ale i kulturní. Právo myslivosti je nadále vázáno na vlastnictví ho-nebního pozemku.

V důsledku politických událostí z roku 1948 byly od roku 1951 vyloučeni z pronájmu honiteb jednotlivci, uzavírat nájemní smlouvy mohly jenom tzv. lidové myslivecké společnosti.

V roce 1962 byl vydán - pro celé území tehdejší republiky - nový zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., který odloučil výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Právo myslivosti příslušelo organizacím - státním lesům, státním statkům, jednotným zemědělským družstvům -, které ho mohly či musely za úplatu postoupit uživatelům, a sice pouze mysliveckým sdružením. Nejmenší výměna honitby byla stanovena na 500 ha.

Odborným spolkem, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby byla v roce 1869 založená "Pražská lesnická jednota Hubertus". V roce 1883 vznikl "Spolek honební a ochrany zvěře.

Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven "Československý lo-vecký a kynologický říšský svaz".

Mezinárodní spolupráce v myslivosti byla již za první republiky. ČSR patřila k zakládajícím členům Mezinárodní lovecké rady - C.I.C., která byla založena v roce 1928 a oficiálně zahájila svou činnost v roce 1930.

V roce 1961 se ČSMJ sloučila se slovenským Sväzom poĺovných ochranných združení, název centrální organizace byl změněn na Československý myslivecký svaz (ČSMS).

V důsledku federalizace státu v roce 1969 byla ukončena činnost ČSMS a ustaven Český myslivecký svaz (ČMS). V roce 1970 byl ustaven Federální výbor mysliveckých svazů v ČSSR (FV MS), jako společný koordinační a poradní orgán Českého mysliveckého svazu a slovenského poĺovnického zväzu. Podle nového zákona o myslivosti č. 270/92 Sb. se ČMS stal organizací s členstvím myslivců zcela dobrovolným a byl zbaven spoluúčasti na řízení myslivosti. Myslivecká sdružení se podle zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb. stala samostatnými právnímu subjekty.

V roce 1992 byl název Český myslivecký svaz změněn na Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Předsedou byl zvolen Prof.ing. Josef Hromas,Csc.

Česká republika je členem Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC. Zastoupením ČR je pověřena ČMMJ. Od roku 1995 je ČMMJ také členem Federace mysliveckých organizací Evropské unie - F.A.C.E. .