MYSLIVECKÁ KVALIFIKACE
- Zkouška z myslivosti
- Zkouška pro myslivecké hospodáře
- Vyšší odborná myslivecké zkouška
- Sokolnická zkouška
Historie myslivecké kvalifikace spadá až do 17. století, kdy se z loveckého personálu oddělovali profesionální myslivci. V 18. století musel profesionální myslivec projít tříletým vyučením u mistra. Pokud obstál, obdržel při ceremoniálu "přijetí v myslivců počet" výuční list, lovecký tesák a loveckou trubku. Obdoba ceremoniálu se dochovala dodnes v podobě "přijímání mezi myslivce".
Myslivecká kvalifikace se v kontextu historických a společenských podmínek ČR vyvinula do současného modelu, který je třístupňový a je zakotven v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Podrobnosti jsou s ohledem na značný rozsah řešeny ve vyhlášce MZe č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o myslivosti. Seznam organizací pověřených prováděním zkoušek lze najít na webových stránkách MZe .- je základním stupněm myslivecké kvalifikace. Vlastní zkouška se skládá z těchto skupin:
I.
- dějiny lovectví a myslivosti a myslivecké spolkové činnosti,
- význam myslivosti, myslivecká kultura, myslivecká etika,
- osobnost myslivce, myslivecká mluva, myslivecké zvyky a tradice
- právní předpisy o myslivosti, o zbraních a střelivu, o ochraně přírody a krajiny, veterinární předpisy, předpisy o ochraně zvířat proti týrání, právní předpisy Evropské unie a mezinárodní úmluvy týkající se myslivosti,
- řízení myslivosti
- plány mysliveckého hospodaření a myslivecká statistika;
- myslivecká zoologie a biologie zvěře (znalost druhů zvěře, hlavních rozpoznávacích znaků zvěře a způsobu jejího života);
- chov zvěře (včetně umělého chovu zvěře a základní technologie),
- péče o zvěř (včetně přikrmování zvěře, výstavby a údržby mysliveckých zařízení),
- ekologie a ochrana přírody, ochrana zvěře a zlepšování životního a přírodního prostředí zvěře, předcházení škodám působených zvěří, vztah k ostatním volně žijícím živočichům, etologie a její využití v myslivecké praxi, pohoda zvěře;
- myslivecká kynologie (znalost plemen a skupin loveckých psů, řádného chovu, výchovy a výcviku, vedení a použití loveckých psů),
- nemoci loveckých psů (příznaky nemocí a jejich léčení),
- nemoci zvěře (znalost nejdůležitějších nemocí zvěře, předcházení nemocím a jejich léčení);
VI.
- lovecké zbraně, střelivo, pomůcky a zařízení (pravidla jejich používání a bezpečnostní opatření),
- základy první pomoci při úrazech při provádění práva myslivosti;
- způsoby lovu zvěře včetně odchytu a lovecká pravidla,
- lovecké stopařství,
- ošetřování zvěřiny, úprava a hodnocení loveckých trofejí
V rámci myslivecké kvalifikace existuje částečná rovnocennost vzdělání. V jejím důsledku tak nemusí zkoušku z myslivosti skládat osoba, která
- složila zkoušku z myslivosti na vysoké škole, na které se vyučuje myslivost.
- je žákem, posluchačem nebo absolventem střední nebo vyšší odborné školy, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem.
- je druhým stupněm myslivecké kvalifikace. Vlastní zkouška se skládá z těchto skupin:
I.
Práva a povinnosti mysliveckého hospodáře a s nimi související předpisy o myslivosti, ochraně přírody a krajiny, zbraních a střelivu, veterinární předpisy, předpisy o ochraně zvířat proti týrání vše se zaměřením na práva a povinnosti mysliveckého hospodáře, právní předpisy Evropské unie a mezinárodní úmluvy týkající se myslivosti;
- zařazování honiteb do jakostních tříd, minimální a normované stavy zvěře, chov zvěře v oblastech chovu zvěře,
- plány mysliveckého hospodaření, vedení myslivecké evidence a statistiky, povolenky k lovu,
- myslivecká zařízení, péče o zvěř, zásady chovu a ochrany zvěře a životního prostředí, zvláště chránění živočichové,
- ekologie, etologie a její využití v myslivecké praxi, pohoda zvěře a ochrana přírody v České republice;
- výživa zvěře,
- nejdůležitější nemoci zvěře, předcházení těmto nemocím, postup při jejich zjištění, včetně léčebných prostředků a ochranných opatření,
- ošetřování ulovené zvěře, jejích jednotlivých částí, úprava a hodnocení trofejí, systém chovatelských přehlídek,
- myslivecká zoologie a kynologie;
IV.
- myslivecké zvyky a tradice, myslivecká kultura, myslivecká mluva,
- lovectví, lovecké zbraně a střelivo a bezpečnost při zacházení s nimi, lovecká pravidla, způsoby lovu, včetně sokolnictví,
- základy první pomoci při úrazech při provádění práva myslivosti,
- systém kontroly ulovené zvěře a jejího označování.
Potvrzení o složení zkoušky pro myslivecké hospodáře je dokladem odborné způsobilosti k výkonu této funkce. Ministerstvo zemědělství na základě svého zmocnění pověřuje právnické osoby prováděním zkoušek pro myslivecké hospodáře.
V důsledku částečné rovnocennosti vzdělání nemusí skládat tuto zkoušku osoba, která
- složila zkoušku z myslivosti na vysoké škole, na které se vyučuje myslivost,
- úspěšně ukončila studia na střední odborné škole nebo vyšší odborné škole, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem
Vyšší odborná myslivecké zkouška
- je třetím a současně nejvyšším stupněm mysliveckého vzdělání. Tuto zkoušku může absolvovat pouze osoba, která již dříve úspěšně složila zkoušku z myslivosti a zkoušku pro myslivecké hospodáře. Vlastní zkouška se skládá z těchto skupin: I.
- myslivost u nás a v ostatních, zejména sousedních evropských zemích,
- chov zvěře v oblastech chovu,
- bažantnictví a obornictví,
- myslivecká zařízení,
- ekologie a ochrana přírody, myslivecká péče o zvěř, zásady chovu a ochrany zvěře, tvorba a ochrana životního prostředí zvěře,
- význam myslivosti a její ekonomika,
- myslivecké vzdělávání, výzkum, tradice, kultura a propagace;
- myslivecká zoologie a biologie zvěře,
- nejdůležitější nemoci zvěře, předcházení těmto nemocím a jejich léčení,
- výživa zvěře a ošetřování zvěřiny,
- myslivecká kynologie;
- právní předpisy o myslivosti, o zbraních a střelivu, o ochraně přírody a krajiny, o ochraně zvířat proti týrání a veterinární předpisy,
- základní předpisy Evropské unie vydané k ochraně fauny a flóry,
- základní mezinárodní úmluvy týkající se ochrany fauny a flóry,
- práva a povinnosti mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže;
- určování jakostních tříd honiteb, stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře,
- plány mysliveckého hospodaření, vedení myslivecké evidence a statistiky,
- ošetřování kožek, úprava a hodnocení loveckých trofejí a zjišťování a nakládání s biologicky cenným materiálem;
- lovectví, lovecká pravidla, způsoby lovu včetně sokolnictví, myslivecké zvyklosti a obyčeje a myslivecká mluva,
- lovecké zbraně, střelivo, pomůcky a zařízení a pravidla jejich používání a bezpečnostní opatření,
- etologie zvěře a její využití v myslivecké praxi.
S ohledem na vysoké nároky, kladené na uchazeče o složení vyšší odborné myslivecké zkoušky, je pořádání vyhrazeno zákonem o myslivosti přímo Ministerstvu zemědělství.
V důsledku částečné rovnocennosti vzdělání neskládá tuto zkoušku osoba, která
- složila zkoušku z myslivosti na vysoké škole, na které se vyučuje myslivost.
- je absolventem střední nebo vyšší odborné školy, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem
Sokolnická zkouška
- je zvláštní součástí myslivecké kvalifikace, nezbytnou pro držení a chov loveckých dravců a provozování sokolnického způsobu lovu s loveckým dravcem. Vlastní zkouška se skládá z těchto skupin:
- právní předpisy týkající se sokolnictví, zejména předpisy o myslivosti, o ochraně přírody a krajiny, na ochranu zvířat proti týrání, o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů, evropské směrnice a mezinárodní úmluvy zabývající se touto problematikou,
- historie sokolnictví a jeho současnost,
- organizace sokolnictví v České republice, evidence loveckých dravců, sokolnické zvyklosti a tradice, sokolnická setkání;
II.
- zoologie a biologie dravců,
- jednotlivé druhy dravců nejčastěji využívané k sokolnictví, jejich popis, velikost, rozpoznávací znaky v přírodě, hnízdění, roční pohyby, potrava a vlastnosti;
- základní onemocnění dravců, jejich prevence a léčení,
- základy ošetření zlomenin a jiných poranění dravců,
- zásady inkubace,
- zásady správné výživy mláďat a dospělých dravců,
- jednotlivá zařízení pro chov dravců a jejich využití,
- etologie a její využití v myslivecké praxi, ochrana a péče o pohodu dravců;
IV.
- sokolnická výstroj a výstroj dravce, jejich součásti, výroba, použití,
- zásady výcviku jednotlivých dravců,
- lov jednotlivými druhy dravců.
K úspěšnému složení sokolnické zkoušky je nezbytné disponovat znalostmi ve všech skupinách a to v rozsahu nezbytném pro řádné držení a chov loveckých dravců a provozování sokolnického způsobu lovu s loveckým dravcem. Potvrzení o složení sokolnické zkoušky je dokladem odborné způsobilosti k výkonu sokolnické činnosti. V podmínkách ČR neexistuje rovnocenné vzdělání, které by tuto zkoušku nahrazovalo.